U Skramníků se objevilo nových 30 třešní... a místní nevěřili svým očím

22. 10. 202330stromů30osob

Všichni koordinátoři výsadeb stromů, ať už jich vysadili tisíce nebo teprve začínají, vědí, že je dobré si před začátkem sezony připomenout základy. A tak přes 3 desítky koordinátorů neváhalo a sjelo se v neděli 22. října do Tatec.
Začátek byl domluven na 10,00 a na stejný čas byl zajištěn i konec deště. A protože my i počasí jsme dochvilní, klaplo obojí dokonale. Na začátek jsme se museli pořádně představit, přeci jen někteří účastníci dorazili z opravdu velké dálky a na sázení se s jinými viděli prvně. Kromě představení bylo třeba ochutnat všechny buchty, bábovky a další dobroty, které spousta z nás dovezla.
No a před půl jedenáctou jsme šli na první stromek. Výsadbu vysvětlovala pečlivá Terka a při každé činnosti neváhala vše zopakovat a odpovědět na všetečné otázky zvídavých kolegů. Přes její veškerou snahu se jí nepodařilo trhnout loňský rekord a stromek zasadila o chlup dříve, než stopky ukázaly čas 3 hodiny a 15 minut.
Po vysazení prvního stromku bylo třeba se posilnit buřty, opéct hermelín, dát kávu a čaj... Po svačině se ale už všem účastníkům setkání zželelo Tomáše, který začínal lehce propadat trudnomyslnosti a litoval, že si doma zapomněl čelovku a bude všechny stromky sázet sám, po tmě. A tak už většina lidí začala sázet stromky.
Nováčci (a že jich tu oproti loňsku byla opravdu velká kupa) se do výsadby pustili pod vedením přísné Aničky. Zkušení borci si vzali nářadí a zamířili opačným směrem. Jejich snaha, sázet mimo odborný dohled Aničky a Terky, byla ale marná. A tak i jejich výsadba byla posouzena kritickým okem. Naštěstí jsme ale všichni obstáli se ctí a bylo znát, že všichni sází rádi a s láskou k přírodě a zeleni.

Kolem páté byly všechny třešně zasazené a protože se někteří koordinátoři chtěli pocvičit i v řezu stromů, tak i ořezané.
Stromky se tak mohou těšit na zítřejší zálivku od obce.

Celá akce byla zpestřena návštěvou části místních obyvatel. Někteří jen prošli kolem, někdo to vzal několikrát autem okolo. Ale našel se i nadšenec, který dovezl svého devadesátiletého dědečka, aby se podíval, že někdo sází třešně tam, kam on na ně skoro celý svůj život chodil.
Tahle radost místních, z návratu aleje tam, kde dříve bývala, je pro nás všechny největší odměnou.

Tomáš Vodička
Zpět na seznam>