Jak jsme (ne)sázeli ve Křtěnově
18. 11. 202247
121
14
Pokora je to, co nám jako společnosti chybí nejvíc. Pokora vůči tomu, co nemůžeme změnit: vůči povětrnostním podmínkám, vůči běhu času, vůči společenským tendencím, vůči druhým lidem, vůči sobě.
A tak se stalo, že jsme měli sázet v druhé polovině listopadu. První den "výsadby" vytrvale pršelo a následně vytrvale sněžilo, takže po prostudování několika meteorologických modelů jsme usoudili, že nejlepší bude zůstat doma a házet polínka do kamen.
Na druhý den všechny modely předpovídaly celodenní mráz - takže výborné podmínky pro fyzickou činnost. Ku podivu všech zúčastněných se nás na prvním místě výsadby sešlo kolem dvanácti, takže práce šla rychle od ruky a za chvíli byly vykopané všechny díry a zatlučené všechny kůly.
Při přesunu na druhou lokalitu jsme zbyli čtyři, tak jsme jen vykopali díry a rozvezli kompost a usnesli se, že kůly zatlučeme někdy jindy.
Do tohoto plánu nám však hodil vidle Tomáš Horský, který dorazil chvíli poté, co jsme všichni odjeli. Takže jsme ty kůly nakonec dotloukli.
Nezbývalo, než s pokorou čekat na příhodnější podmínky. Sníh za pár dní roztál a my jsme postupně zasadili všechny stromy a polovinu keřů. Následující den však začalo pršet a večer přišel e-mail od dodavatele, že nám nebudou schopni letos zajistit dřišťály (60 ks), protože je kvůli mokru nestihli dostat ze země. A že nám je zašlou na jaře. Což je nakonec dobře, protože u nás v podhůří Vysočiny bychom je do země kvůli povětrnostním podmínkám už stejně nedostali...
Tento projekt byl podpořen z grantového programu Sázíme budoucnost s KB Penzijní společností. Děkujeme všem, kteří se na výsadbě jakkoliv podíleli.
