Žáci ZŠ Verneřice sází alej
28. 3. 202270
150
Dne 28. 3. 2022 byl pro žáky ZŠ ve Verneřicích významný den. Začala se týdenní výsadba ovocné aleje stromů. Již týden před tímto termínem byli žáci ve všech ročnících vzděláváni učiteli v tématice ekologie a péče o životní prostředí. Děti zažívaly spoustu drobných aktivit a výuku spojenou právě s touto tématikou. Logickým vyvrcholením bylo opravdové sázení stromů.
Přesah této výsadby byl ohromný. Nejednalo se pouze o výsadbu - podstatné je také to, že se děti naučily, jak je důležité spolupracovat (sázely vždy dvě třídy = velcí a malí společně), že i ten malý dokáže přiložit ruku k dílu a potřebuje pomoc velkých. Naučily se, jak pečovat o krajinu, jak je důležité i následně se o stromy starat. Zažily pocit své osobní důležitosti a hrdosti.
Na počátku, obzvlášť ti velcí z vyšších ročníků, dělali "velká ramena" a kouleli očima, prý: "nějaké sázení". Při samotné výsadbě však i oni zjistili, jak je to bezva. Bylo vidět, jakou radost jim fyzická práce dělá. Nadšeně se vrhali na další a další vyznačená místa s touhou opět zvítězit a jámu pro strom vykopat. Nutno dodat, že byla i taková místa, kde bylo více kamení než půdy a u jednoho dokonce kluci bojovali hodinu, abychom ve stromořadí neměli mezeru, nepravidelnost, a ze země se jim (za asistence p. asistenta) podařilo dostat obrovský balvan, který nikdo z nás ani neunesl. Dokonce jsme jej s problémy odkouleli stranou. Byla jsem překvapená, jak se děti k práci postavily. I když krumpáč a rýč někteří drželi v ruce poprvé, pracovali s nadšením. Jen jeden žák prchal od jámy se slovy "Ááááaa! Žížaláááá!". Učitelé pouze děti dozorovali, aby nedošlo k úrazu a vše probíhalo tak, jak má. Já jsem sotva stačila dokumentovat a dopomáhat, jak jim práce šla od ruky. Každý den (kromě středy, kdy pršelo) jsme vyrazili sázet, vždy s jinými dětmi.
Počasí si s námi docela pohrávalo a říkalo si zřejmě, co asi vydržíme a jestli to nevzdáme. Ale zvládli jsme to. Každý den bylo jiné počasí. Každý den bylo horší počasí. Každý den byla větší zima. V pátek napadl sníh!
V pondělí nám svítilo sluníčko, odhazovali jsme i mikiny a popíjeli jsme chladné šťávičky a vodičku. Osmáci a druháčci měli celkem výhodu - oproti ostatním - mohli odpočívat i v sedě na trávě. Druhý den byla na vrcholcích kopců oblačnost, zdálo se, že bude docela chladno a vlezavo, ale při práci bylo všem příjemně. Sedmáci a třeťáčci byli trochu živá parta, ale zvládli dokonce i práci navíc - vykopali pět děr nad limit. Ve středu trochu zapršelo - to jsme tedy jít nemohli. Ve čtvrtek byla předpověď docela nemilosrdná = pár stupňů nad nulou. To už bylo docela na zváženou, zda vyrazit. Ale učitelé se rozhodli, že to zkusíme a uvidíme. No, neviděli jsme toho moc, protože přes noc padla mlha "jako mlíko" a jedna třída nám pak dokonce chvíli bloudila na louce v bílé tmě, i s p. učitelkou. Navedli jsme je k výsadbě pomocí klaksonu v automobilu. Takže pohyb v prostoru za zvukem zvládli opravdu na výbornou. Mlha byla velmi nízko. Nebylo vidět z jednoho konce aktuální části sázení na druhý, bylo dost chladno - a děti byly po celé délce. Naštěstí je nyní ve třídách kromě učitele většinou i asistent a tak jsme prostor dozorem krásně pokryli. Šesťáci a čtvrťáci to zvládli na výbornou a opět zvládli i práci nad limit. Ale ten pátek, to už bylo opravdu pro otrlé jedince - deváťáci, páťáci a prvňáčci přišli na louku pokrytou sněhem. Nikdo si však těžkou hlavu nedělal. Bylo veselo. O to více pracovali a nadšeně budovali. Žádné prostoje s dlouhým vysvětlováním. Práce šla hezky od ruky.
Každý den udělaly mladší děti ohniště, když se dělala těžší práce, a společně se staršími se u ohýnku a vuřtů všichni společně ohřáli. Obvykle děti slyší slovo "čaj" a prchají (limonády by byly lepší) - avšak nyní, v tyto chladné dny, znělo každou chvíli mlhou: "My si jdeme taky pro čaj, paní učitelko." :-)
Samotné usazení stromků do země nadchlo všechny - pracovali opatrně, s něhou, snažili se napodobit vše, na co jsem je upozornila. Společně malí a velcí tvořili závlahové mísy a radovali se z výsledku. Nikdo nenastydl, nikdo nebyl zraněný. Někdo zjistil, jak pálí prasklý puchýř v dlani a někdo, co je to mozol. Ale to k tomu asi patří. Příště si ty rukavice třeba vezmou...
Celkově zhodnoceno: akce se podařila přímo skvěle. Žáci různého věku spolupracovali a dohromady vysadili ovocnou alej, která čítá 71 stromů. Pokud se ptáte, proč 71 a nikoli 70, které byly v plánu - tak odpověď je prostá: tak nadšeně kopaly, až vykopaly díru navíc, která vůbec nebyla v plánu a i kůl do ní zatloukly. A já pak běhala sem a tam hledala ten jeden stromek, který nám logicky musel chybět. Avšak nebyl nikde odložen. Byla díra navíc. Z toho vyplývá poučení: rezervní kůl nevyndávat z auta! No, a ke vší hrůze byly samozřejmě zasazeny stromky od horního okraje aleje (protože tam je p. uč. daleko...) - takže po 16 stromech byl najednou samostatně stojící kůl bez stromku. Poslední stromek nad rozpočet už je nyní na místě a stejně jako ostatní, hoví si v pelíšku, nasazuje pupeny a těší se na teplíčko :-)
Zpětná vazba od dětí i od učitelů byla velice pozitivní. Pan starosta byl také spokojený, na akci se několikrát přijet podívat a vždy dětem popřál, ať se dílo daří. Chlapci z osmé třídy, kteří se dobrovolně nabídli, že půjdou pomoct i další dny, byly školou významněji oceněni. Ti se opravdu nadřeli a díky nim jsme zvládli celou výsadbu během 4 dnů.
Možná by také bylo na místě vysvětlit, proč sázela právě škola a zrovinka na tomto místě. Původním záměrem totiž bylo, naučit děti, že vysazené stromy jsou tu pro ně a je potřeba je chránit a pečovat o ně. Některé děti v pubertálním věku, nemají, bohužel, ve své povaze, mít respekt a úctu ke svému okolí. Vysazené stromořadí, které bylo u obce vysazeno na jiném místě, někteří poničili. Poničili jak podpěrné kůly, tak i stromky. Některé měly ulámané větve, jiné zlomený kmen. Po této akci si už takovou zlotřilost jistě nikdo netroufne udělat. Zjistili, jaká je to práce, stromořadí vysadit. Ke všem stromkům se chovali tak hezky a opatrně s nimi manipulovali. Ptali se, co s nimi bude dál, co když je někdo zničí a stále se ptají, zda rostou :-) Bylo tedy dosaženo také druhého cíle - najít v sobě úctu a respekt.
Ptala jsem se ve všech třídách, jak se jim akce líbila a jak se žáci cítí. Všichni se usmívali a byli spokojení. Rádi by šli znovu. Žáci na sebe mohou být právem hrdí.
Za celou výsadbu je potřeba moc poděkovat některým subjektům, bez kterých by to prostě nešlo. Velké díky patří spolku Sázíme stromy, který zaštítil celou akci. Děkujeme obci Verneřice, na jejíž pozemcích se výsadba uskutečnila, soukromému zemědělci, který ustoupil od pronajaté travní plochy v celé délce výsadby. Děkujeme sponzorům ONE TREE PLANTED a CATERPILLAR FOUNDATION, kteří na výsadbu poskytli finanční dary. Velké díky patří učitelům ZŠ a MŠ Verneřice - za jejich ochotu a nadšení pracovat s dětmi na něčem nad rámec i za nepřízni počasí a samozřejmě všem dětem od 1. do 9. třídy, které se nebály práce a zasadily všechny stromky do půdy.
Ať se aleji daří a přináší jen radost a užitek :-) DĚKUJEME
